0
POHÁDKOVÉ DĚTSTVÍ KATEŘINY MILER
04. 12. 2016

Krteček neprovázel dětstvím jen celé generace dnešních dospělých, ale i Kateřinu Miler. Ostatně ona se k němu v dospělosti vrátila a asi proto, aby učinila Krtečka šťastného stejně jako mnoho dětí, pořídila mu laskavou paní Krtečkovou. S autorkou kalen

Krteček neprovázel dětstvím jen celé generace dnešních dospělých, ale i Kateřinu Miler. Ostatně ona se k němu v dospělosti vrátila a asi proto, aby učinila Krtečka šťastného stejně jako mnoho dětí, pořídila mu laskavou paní Krtečkovou. S autorkou kalendářů Baribal a Krteček jsme si povídali o jejím pohádkovém dětství, cestování a malování.

Kreslila jste si Krtka už jako malá?

Krtka jsem zpočátku vnímala jako jednu z mnoha postaviček, se kterými otec kreslil veselé příběhy. Vzpomínám si ale velice dobře na moment, kdy jsem byla ještě malá a na naší sázavské chatě pro mne byly největší překážkou schody. Vyškrábala jsem se po nich namáhavě až do místnosti, kde byl malý ateliér. Spatřila jsem otce, jak se soustředí na svou práci. Naproti němu visela velká nástěnka plná jeho obrázků. Také jsem tehdy chtěla kreslit jako táta a mít pak obrázky na nástěnce. Z té doby mám schovaný velký hřib, malovaný pastelkami, po kterém leze slimák.

 

Je o vás známo, že jste Krtkovi propůjčila svůj hlas. Co pro vás znamená tato postavička?

Krtek je pro mě spojený s malým ateliérem, ve kterém na chatě otec pracoval. Když zapadalo slunce, jeho teplo a oranžová zář zalilo celou místnost. V těchto kouzelných chvílích jsem milovala v ateliéru všechno. I Krtka. Ten pro mě znamenal především hezké chvíle v dětství.

 

Čemu podle vás vděčí Krtek za svůj opravdu nevídaný úspěch?

Krtek je milý, má roztomilé pohyby a je stále v akci. Děti se s ním rády ztotožňují. Otec mu věnoval velkou míru pozornosti a lásky. Bavilo ho vymýšlet Krtkovy příběhy a zároveň je kreslit. Myslím, že Krtkově oblíbenosti napomohlo i krásné barevné prostředí a také, že děj je plný nejrůznějších emocí, které promlouvají k srdci diváka.

 

Je v Krtkových příbězích ještě nějaká postavička, kterou máte oblíbenou o maličko víc než ostatní?

Možná je to ježek. Když jsem ztratila svůj dětský hlásek, vzal mě otec naposledy do dabovacího studia. Měla jsem plakat. Po nějakém čase jsem viděla film Krtek a ježek v kině před hlavním filmem. Na plátně se objevil vzlykající ježek zavřený v kleci. S překvapením jsem zjistila, že je to můj hlas, který jsem do té doby nikdy takhle neslyšela. Možná že od té chvíle jsem našla k ježkovi bližší vztah - vždyť plakal stejně jako já.

 

Vytvořila jste vlastní pohádkovou postavičku, modrého medvídka Baribala. Jak jste na ni přišla?

Když jsem žila v zahraničí, setkávala jsem se s otcem v Kolíně nad Rýnem, kam jezdíval na konzultace ohledně kreslených filmů. Jednou řekl: „Hele, vyjednal jsem ti spolupráci. Vymysli postavičku a příběh a uděláš si tu film." Napadl mě medvěd. Modrá vznikla tím, že mi ve vodovkách vždycky zůstávala tato barvička nevymalovaná. S prvním příběhem mi otec, v té době už zkušený filmař, trochu radil a hlavně mě povzbuzoval, což bylo pro mne jako začátečnici možná ještě důležitější. Tak vznikl film a později i knížka „Blaubär".

 

Ve své nejnovější knize, Krtek na návštěvě, představujete poprvé Krtkovu novou kamarádku Krtečkovou. Můžete nám o ní říct něco víc?

Paní Krtečková se poprvé objevila před mnoha lety na výstavce dětských kreseb. Ta byla součástí otcovy výstavy v galerii Cesty ke světlu. Děti tu měly tvořit na téma „Šťastný Krtek". Byla jsem překvapená z množství obrázků, na kterých paní Krtečková tlačila kočárek s malými krtečky a za ní šel hrdý Krtek. Jinde byl jen s paní Krtečkovou a kolem byla spousta srdíček... Myšlenka se mi zalíbila a zkusila jsem namalovat Krtečkovu kamarádku na filmovou klapku pro Minisalon filmových klapek ve Zlíně. A v charitativní dražbě byla z desítek klapek mnoha vážených výtvarníků nejúspěšnější. Nyní jsem zkusila - už s určitým charakterem - paní Krtečkovou zasadit do příběhu „Krtek na návštěvě".

 

Svoji poslední knihu jste nedávno dokončila. Máte v hlavě už další příběh Krtka a jeho kreslených kamarádů?

Mám v hlavě spoustu věcí, Krtek tam nerejdí zdaleka sám...

 

O vlivu rodinného prostředí není třeba spekulovat. Věděla jste vždy, že budete výtvarnici? I to, že navážete na dílo svého otce, pana Zdeňka Milera, nebo vaše cesta nebyla tak úplně přímočará?

Vždycky mě bavilo vytvářet, vyřezávat, vyšívat, skládat věci k sobě... Abych se dostala na výtvarnou školu, zúžila jsem své tvoření na kreslení. Na škole mě bavila užitá grafika, vymýšlet ji tak, aby to mělo nápad a vtip. Když jsem se grafikou začala živit, toužila jsem pracovat v domácím prostředí. A když se mi naskytla příležitost doma ilustrovat knížky, hned jsem se jí chopila.
Myšlenka pokračovat v Krtkových dobrodružstvích vznikla už v době, kdy jsem s otcem spolupracovala a o Krtka a jeho svět byl stále veliký zájem.

 

Váš otec vás v dráze výtvarnice podporoval. Jak se to projevovalo? Byl pro vás hlavně laskavým rádcem nebo i přísným kritikem?

Až nyní si uvědomuji, kolik energie věnoval, aby mě motivoval. Do zahraničí mi psal dopisy, kterými se snažil probudit mou lásku a nadšení ke kreslení. Nebylo to vždycky jednoduché. Kolikrát jsem se dostala do společnosti lidí, kteří se na mne dívali jako na exota. Neměli představu, že by se mohl někdo živit tímto způsobem.
Samozřejmě, že když se otci něco na mém obrázku nelíbilo, nerozpakoval se mi to říct. A někdy mě donutil obrázek i předělat. S přibývajícími zkušenostmi se to ale stávalo čím dál méně.

 

Ovlivnili vás kromě otce ještě nějací další umělci?

Když otec odjížděl na Barrandov pracovat na filmech, jeho ateliér zůstával prázdný. Zbožňovala jsem v jeho knihovně jako malá objevovat poklady, které tu měl ve formě obrázkových knížek. Se zatajeným dechem jsem listovala čínskými akvarely na rýžovém papíře, tureckými miniaturami s jemnou kresbou a barvami. Okouzlovala mě Ludmila Jiřincová, Jiří Trnka, Paul Klee a mnoho jiných umělců.


Co je pro vás nejtěžší při tvorbě ilustrace?

Vše se kolem nás i v nás vyvíjí. Čeho jsem si dřív všímala, teď už neplatí. Pozornost se posunula jinam. Pro mě je teď důležitější spád děje v příběhu, výraz postaviček a celková emoce, která jde z obrázku. Víc, než detailně vykreslené pozadí, které mě fascinovalo dřív. Rozvíjet se a měnit svůj pohled na svět i svou vlastní práci je zároveň těžké, možná i trochu bolestné, ale také naplňující, radostné a uklidňující, protože jde o důkaz, že život jde dál.

 

Kromě vlastních prací jste ilustrovala i knihy jiných autorů. Čím vás musí dílo zaujmout, abyste se rozhodla je ilustrovat?

Ilustrovat knihy jiných autorů ke mně přišlo různou shodou okolností a náhod. Někdo zatelefonoval a nabídl mi to, já měla zrovna volný čas, a tak jsem se pustila do díla. Našla jsem si v textu místa, která jsem už viděla, jak by měla vypadat, a tak jsem je nakreslila.

 

Vaše ilustrace zdobí i některé učebnice. Proč právě učebnice?

Jeden z důvodů, proč jsem ze Švýcarska odjela bydlet do Španělska, byla velice zajímavá nabídka kreslení učebnic. Španělsky mluvících zemí je ve světě vícero. Takže práce to byla pestrá a bylo jí hodně. Zajímavé je, že mi po revoluci otec nabídl spolupráci opět na učebnicích - a možná mě tím trochu motivoval k návratu. Předchozí zakázka dávno skončila, a tak jsem se vrátila kreslit obrázky do početnic a českého jazyka zpátky do Čech.

 

Často používáte motivy z cizích zemí. Inspirujete se na cestách nebo vám stačí fotografie či obrázky z těchto zemí?

Velice ráda cestuji. Po návratu jsem vždy zahrnutá prospekty, knížkami a předměty, které jsem na cestě posbírala, protože se mi líbily, a především vlastními fotografiemi. Fascinují mě nálady a atmosféry, kterými oplývá každé zvláštní místo, a touto formou je zachycuji. Snažím si tak příjemné pocity z cestování prodloužit do nekonečna.

 

Vaše dílo je plné pohádkových motivů. Je vám svět pohádek bližší než současná realita?

Ráda hledám pohádkové motivy právě v současné realitě. Citlivé vnímání si lze vypěstovat. Pohádkovému vidění světa často pomohu i nějakým výletem do okolí nebo i do vzdálenějších krajů. Jak cesta ubíhá, okolní krajina a vjemy mě inspirují k vymýšlení kompozic a příběhů. Když pak vyjde čas a vznikne příležitost, ráda tyto postupně shromažďované inspirace použiji při tvorbě.

 

Newsletter

Novinky a akční nabídky jen do vaší schránky!