0
KRESLÍŘ S DUŠÍ MALÉHO KLUKA
04. 12. 2016

Michal Černík je jedním z dalších zástupců českých autorů, které představujeme v naší kolekci Naive art. 

Michal Černík je jedním z dalších zástupců českých autorů, které představujeme v naší kolekci Naive art. Je amatérským výtvarníkem, který rád vzpomíná na dětství, miluje historii, ale i český film, to vše se odráží v jeho současné tvorbě. S autorem námi vydaného kalendáře Naive art 2016 jsme si povídali nejen o tom, jak jeho obrazy vznikají.

Před čtyřmi lety jste z kreslení karikatur přešel na kresby z oblasti naivního umění, jaké byly vaše začátky?

Bylo mi sedmnáct, když jsem zjistil, že kromě muziky tíhnu i ke kreslení a zakoupil jsem první čtvrtky, tužky, křídy. Nejprve jsem se pokoušel křídami napodobovat portréty starých mistrů - kopie královen, Mony Lisy. Následovalo období krajin, romantických západů slunce... V dalším období mne zaujaly pohledy na starou Prahu: Týnský chrám, Karlův most apod. Pak jsem v nějakém časopise objevil kreslenou karikaturu Evy Pilarové a řekl jsem si: To bych chtěl umět! Zkoušel jsem, mazal, zjednodušoval, až se jednoho dne zrodila moje první karikatura. Této nelehké disciplíně jsem se věnoval deset let.

Karikatura je satirou, ironií, výsměchem, naopak naivní umění vyvolává radost a pozitivní emoce... změnil jste pohled na svět?

Myslím, že pohled na svět mám stále stejný. Co se karikatur týče, vůbec jsem to nedělal s úmyslem někoho zesměšnit, prostě mně bavilo hrát si se zdánlivě jednoduchými liniemi. Navíc si myslím, že ty moje karikatury nejsou takové, aby se někoho dotkly, zatím si nikdo nestěžoval. Jen jsem měl pocit, že bych po tak dlouhé době mohl zkusit něco jiného. Jelikož jsem pravidelným návštěvníkem výstav, nechal jsem se inspirovat výstavou jedné naivní malířky. Její obrázky byly takové veselé a já jsem si říkal, že bych mohl zkusit něco podobného, ale že si musím najít svůj styl. Tak jsem začal zkoušet a postupně jsem dospěl k tomu, že budovy na mých obrázcích jsou trochu roztančené.

V kalendáři se nacházejí měsíce, na nichž je hlavní kulisou scény Vaše rodné město Rakovník. Ovlivňují Vaši tvorbu vzpomínky na dětství?

To víte, že ovlivňují. Z dětství si toho nejvíc pamatujete, a když jsou to vzpomínky hezké, tak je to o to příjemnější.

Na obrazech jsou i další místa České republiky. Která jsou Vám blízká? Cestujete rád?

Každé místo v České republice je mi blízké, jen někde se mi líbí více a jinde méně. Tady je důležité především to, jak se o daný region či město starají. Některá města vzkvétají přímo vzorově, a někde máte pocit, že se tam po sametové revoluci zastavil čas. Snad se to časem srovná, jsem optimista. Jinak cestuji rád, a to nejraději po Čechách. Naši republiku nemám projetou ani z poloviny, takže mám co dohánět.

Kde hledáte inspiraci? Jaký je Váš vzor v oblasti naivního umění?

Přiznám se, že inspiraci příliš nehledám, tak nějak mne to napadá samo. Vzor v oblasti naivního umění nemám, navštívil jsem už spoustu výstav naivních malířů a každý z nich byl tak osobitý, že bych těžko vybral jednoho.

Obrazy v kalendáři mají jeden společný prvek, jde o scény z mnoha českých filmů, které se v daných místech i odehrávaly. Plánujete v tomto tématu pokračovat, nebo máte již nyní v hlavě jinou dějovou linii, kterou budete sledovat v další kolekci?

Tady Vás musím trochu poopravit. O scény z českých filmů jde jen v pěti případech. Nicméně plánuji v tomto směru částečně pokračovat, ale přemýšlím i o jiné dějové linii.

V kalendáři Naive Art jsou na některých obrazech kresby aut a jiných dopravních prostředků, zajímáte se o toto téma?

Ano, zajímám. Mám rád především veterány z období 50. a 60. let minulého století, ale i ty starší. Byla to nádherná auta, každá ze značek byla snadno rozeznatelná, aniž by se člověk musel dívat na emblém.

Všechny práce vytváříte celkem osobitou technikou... jemně kladete krátké tahy vedle sebe, to vše barevnými fixy. Jak vás tento styl napadl? Inspirovali vás snad impresionisté, případně pointilisté?

Ty fixy mne skutečně napadly jako první. Každá jiná technika je totiž nepoměrně obtížnější a dražší, např. olej, akvarel, litografie. Já si však nestěžuji, mám výběr z mnoha barev a ta moje technika je natolik specifická, že jsem možná jejím průkopníkem.

Jak dlouho jednotlivý obraz kreslíte? A když ho dokončíte, víte v té chvíli, o čem bude Váš další obraz?

To je dobrá otázka. Asi se budete divit, ale každý z obrazů kreslím měsíc. Baví mě dělat to po kouscích a takzvaně si to šetřit. O to větší radost z toho pak mám. Když ho dokončím, tak v té chvíli většinou nevím, o čem bude ten další. To mne napadne až pár dní poté.

Existuje barva, kterou nepoužíváte? A proč?

Každá barva je krásná, takže používám všechny.

Dá se kreslením uživit, nebo je to jenom Váš koníček?

Kreslení je mým koníčkem a uživit se jím dá, záleží na příležitostech.

 

Děkujeme za rozhovor!

 

 

 

 

 

 

Newsletter

Novinky a akční nabídky jen do vaší schránky!