Josef Lada se narodil v Hrusicích u Senohrab 17. prosince 1887 v rodině chudého ševce. Byl nejmladší ze čtyř sourozenců, měl bratra Františka a sestry Antonii a Marii. Jako několikaměsíční dítě vypadl z kolébky a poranil si pravé oko, na které pak už nikdy neviděl. To mělo vliv na pozdější jeho tvorbu – jeho obrázkům chybělo klasické vidění perspektivy. Od 6 let chodil Lada do hrusické školy, jeho první učitel v oboru výtvarnictví byl hrusický farář P. Růžička, vášnivý amatérský kreslíř. Ve 14 letech odešel Lada do Prahy, aby se učil malířem pokojů a divadelních dekorací. Nakonec se vyučil knihařem-zlatičem. Na třetí pokus se dostal na umělecko průmyslovou školu, předtím navštěvoval večerní kurzy kreslení u profesora Jakesche. Studia však nedokončil, neboť učení ho příliš nebavilo a systém výuky byl příliš těžkopádný. Studenti nemohli svá díla nikde publikovat, a tak Lada kreslil pod řadou pseudonymů, např. L. Horký, K. Gregor, V. Konečný nebo L. Rozner.

Jeho první kresby byly otištěny v časopise Máj v roce 1904. Obrázky mu otiskovaly i časopisy Besídka mladých, Humoristické listy, Svítilna, Rarach a jiné. První kniha, která vyšla s jeho ilustracemi, byla Pohádka o Honzíčkovi a Zlatovlasé Isole od Jaroslava Havlíčka. Dlouhodobě také pracoval pro vydavatelství Melantrich a pro přílohu deníku České slovo – Kvítko z čertovy zahrádky. Ilustroval knihy Jaroslava Haška, Karla Jaromíra Erbena, Eduarda Basse, Karla Havlíčka Borovského, Jana Drdy, Jaroslava Seiferta. Roku 1922 vytváří Lada slavnou obálku Haškova Švejka. V průběhu 20. a 30. let se Josef Lada stal plně uznávaným umělcem. Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956.

V roce 1923 se oženil s Hanou Budějovickou, se kterou měl dvě dcery – Evu a Alenu. Alena se rovněž stala malířkou. Po druhé světové válce spolupracoval s dokumentárním a kresleným filmem, vystavoval v zahraničí a psal knihy (např. o kocourku Mikešovi). V roce 1947 získal Josef Lada titul Národní umělec. Vystavoval v mnoha zemích v zahraničí, zejména v Paříži, Vídni, Ženevě, Benátkách, Berlíně, Edinburghu, Stockholmu, Budapešti, Lipsku i v dalších zemích bývalého východního bloku. Zemřel v Praze 14. prosince 1957. Je pochován na Olšanských hřbitovech.

Jeho především malířské dílo, svět vzpomínek z jeho dětství, které je typické svou romantikou, originalitou a jakoby dětským viděním světa, si našlo cestu k široké vrstvě diváků u nás, ale i ve světě.