0

Categories: Autoři

Zdeněk Miler

Režisér a výtvarník animovaných filmů pro děti, ilustrátor a grafik. Vystudoval Státní grafickou školu v Praze a v letech 1938–1945 grafiku na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze u profesorů Jaroslava Bendy a Antonína Strnadla. V roce 1941 začíná pracovat pro ateliéry kresleného filmu ve Zlíně, od roku 1945 v ateliérech kresleného filmu Bratři v triku v Praze. Samostatně vystavuje od padesátých let. Získal řadu ocenění jak za ilustrační, tak za filmovou tvorbu. Jeho kreslené filmy byly oceněny na filmových festivalech v Benátkách, Montevideu, Cannes, Locarnu, Mar del Platě, Moskvě, Mamaii, Rimini, Dijonu, Teheránu, Zlíně, Karlových Varech. V roce 1983 mu byla udělena Cena Jiřího Trnky.

Knížky pro děti začal ilustrovat začátkem padesátých let. Šlo jednak o postavy jeho kreslených filmů jako krtek a štěňátko, které vycházely v mnoha vydáních v podobě leporel a omalovánek, jednak o ilustrační doprovod k textům převážně českých autorů.

Přes padesát let zůstává jednou z nejoblíbenějších autorových postaviček Krtek, a to v kreslené filmové i literární podobě. Knížky i filmy o krtkovi mají stále ohromný úspěch u nás i v zahraničí.

Roku 1999 obdržel Zdeněk Miler Zlatou paletu nakladatelství Albatros za více než 5 000 000 prodaných výtisků knih, na nichž se podílel jako ilustrátor. Toto číslo představuje řádově čtyřicet knih, které vycházely a stále vycházejí v reedicích, mnohé také v cizojazyčných mutacích.

V roce 2001 obdržel Zdeněk Miler Cenu za celoživotní práci s dětskou knihou, udělovanou nakladatelstvím Albatros.

V roce 2011 ve věku 90 let zemřel český výtvarník, ilustrátor a režisér animovaných filmů.

Filmografie:

Série animovaných filmů o Krtkovi:

Jak krtek ke kalhotkám přišel (1956) 
Krtek a autíčko (1963) 
Krtek a raketa (1966) 
Krtek a tranzistor (1968) 
Krtek a žvýkačka (1969) 
Krtek a zelená hvězda (1969) 
Krtek v Zoo (1969) 
Krtek zahradníkem (1969) 
Krtek a ježek (1970) 
Krtek a lízátko (1970) 
Krtek a televizor (1970) 
Krtek a paraplíčko (1971) 
Krtek malířem (1972) 
Krtek a muzika (1974) 
Krtek a telefon (1974) 
Krtek a zápalky (1974) 
Krtek chemikem (1974) 
Krtek a buldozer (1975) 
Krtek a koberec (1975) 
Krtek a vejce (1975) 
Krtek fotografem (1975) 
Krtek hodinářem (1975) 
Krtek na poušti (1975) 
Krtek o vánocích (1975) 
Krtek a karneval (1976) 
Krtek ve městě (1982) 
Krtek ve snu (1984) 
Krtek a medicína (1987) 
Krtek filmová hvězda (1988) 
Krtek a orel (1992) 
Krtek a hodiny (1994) 
Krtek a kachničky (1995) 
Krtek a kamarádi (1995) 
Krtek a oslava (1995) 
Krtek a robot (1995) 
Krtek a uhlí (1995) 
Krtek a víkend (1995) 
Krtek a houby (1997) 
Krtek a maminka (1997) 
Krtek a metro (1997) 
Krtek a myška (1997) 
Krtek a sněhulák (1997) 
Krtek a zajíček (1997) 
Krtek a pramen (1999) 
Krtek a šťoura (1999) 
Krtek a flétna (1999) 
Krtek a vlaštovka (2000) 
Krtek a rybka (2000) 
Krtek a žabka (2002)

Série animovaných filmů o Cvrčkovi:

Cvrček a stroj (1977) 
Cvrček a pavouk (1977) 
Cvrček a housličky (1978) 
Cvrček a slepice (1978) 
Cvrček a pila (1978) 
Cvrček a bombardón (1978) 
Cvrček a basa (1979)

Série animovaných filmů o Štěňátku:

Jak štěňátko dostalo chuť na med (1960) 
O štěňátku (1960) 
Jak štěňátko chtělo malé pejsky (1960) 
Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu (1960)

Další filmy:

O milionáři, který ukradl slunce (1948, na motivy pohádky Jiřího Wolkera) 
Měsíční pohádka (1958) 
O nejbohatším vrabci na světě (1961) 
O Čtverečkovi a Trojúhelníčkovi (1963) 
Sametka 1967 (něm.: Das Samtkropfband) 
O Červené karkulce
O kohoutkovi a slepičce

Pro dospělé:

Rudá stopa (1963) 
Romance helgolandská (1977)

Ilustrace:

Cesty formana Šejtročka
Kubula a Kuba Kubikula

Číst vícedoprava 10. 01. 2015
Walt Disney

Walter Elias „Walt“ Disney (5. prosince 1901, Hermosa, Chicago, Illinois, USA – 15. prosince 1966, Burbank, Kalifornie, USA) byl americký filmový producent, režisér, scenárista, dabér, animátor, podnikatel a filantrop.

Ve své době silně ovlivnil zábavní průmysl. Jako zakladatel (společně se svým bratrem Royem O. Disneyem) firmy Walt Disney Productions se stal jedním z nejznámějších filmových producentů na světě. Společnost, kterou založil, se v současnosti jmenuje The Walt Disney Company a má roční obrat asi 35 miliard dolarů.

Znám je jako filmový producent a bavič, zároveň však také jako inovátor animovaného filmu a zábavních parků. Společně se zaměstnanci společnosti vytvořil řadu světově známých postaviček včetně Mickey Mouse, kterému Disney propůjčil i vlastní hlas. Vyhrál 26 Oskarů z 59 nominací, včetně rekordních čtyř Oskarů v jednom roce,[2] čímž v tomto oboru získal více cen a nominací než kdokoli jiný. Také obdržel sedm ocenění Emmy. Po něm pojmenované zábavní parky pojmenované můžeme najít ve Spojených státech amerických (Disneyland, Walt Disney World Resort), v Japonsku (Tokyo Disney Resort), Francii (Disneyland Paris) a Číně (Hong Kong Disneyland). Zemřel na rakovinu plic v kalifornském Burbanku.

Číst vícedoprava 09. 01. 2015
Věra Zlevorová

Věra Zlevorová, narozena 4. 3. 1969, vyrůstala v tvůrčím prostředí, fotografuje od 13 let a už tehdy v objektivu jejího zájmu je portrétní fotografie. Již na vysoké škole publikuje v časopisech. Po stáži v Las Vegas, kam odcestovala za manželem, otevírá v Brně bezprostředně po narození dcerky svůj ateliér. Mateřství nasměrovalo její tvorbu na aranžovanou dětskou fotografii.

Píše se rok 2000, v komerčních fotoateliérech se fotí děti u dortu a aranžované dětské foto nacházíme pouze v obchodech na pohlednicích ve formě nepoužitelné pro praxi. Věra Zlevorová odvážně a průkopnicky otevírá první rodinný fotoateliér zcela nového typu. Je tu Ateliér BabyPhoto, jako první v naší republice zaměřený na užitnou aranžovanou dětskou fotografii formou fotomotivů. Fotografka vymýšlí a vyvíjí svůj styl. Jeho podstatou jsou jednoduché aranžované scény, které lze velmi rychle sestavit a opakovaně užívat ve fotosériích pro veřejnost. Brilantní nápady a propracovanost autorčinných fotografií zvedly obrovskou vlnu zájmu, přetrvávající dodnes.

BabyPhoto je žádané fotostudio udávající směr ostatním. Další fotografové otevírají studia podobného typu a někteří z nich se snaží napodobovat autorčiny originální motivy.

Výraz babyphoto či babyfoto se stává synonymem fotografií v osobitém pojetí Věry Zlevorové a „její“ miminka jako kominíčci, kuchtíci, malíři atd. jsou všude kolem nás, ve vašich domovech, kolují po internetu, znáte je z kalendářů a pohlednic....

Věra Zlevorová žije v Brně a norském Oslu, kde má část rodiny.

Oficiální stránky autora: Baby photo

Číst vícedoprava 08. 01. 2015
Stanislav Motl

Narozen 6. 3. 1952. Vzdělání: Střední ekonomická škola, Fakulta žurnalistiky Univerzity Karlovy. Jako novinář začínal a 10 let pracoval v místním a regionálním tisku. Později jako reportér mimo jiné v časopisech Svět v obrazech, Signál, Květy (ext.), Reflex a 14 let jako reportér TV pořadu Na vlastní oči. Od roku 2010 připravuje v ČRo 2 svůj autorský pořad Stopy, fakta, tajemství, který se dočkal i televizní podoby. Je autorem 17 knih. Z nich nejznámější jsou: Kam zmizel zlatý poklad republiky, Mraky nad Barrandovem, Oběti a jejich vrazi, Joseph Goebbels a Lída Baarová (vyšla i v německé verzi), Svědek z cely smrti, Strážce brány, Cesty za oponu Času I -III, Děti Antonína Kaliny.

V minulosti byl reportérem v několika válečných konfliktech. Věnuje se pedagogické a přednáškové činnosti. Autor scénářů k filmovým dokumentům. Např.: Živý mrtvý, Ozvěny lidické noci, Sláva a prokletí Lídy Baarové, Mraky nad Barrandovem, Nacisté pod ochranou... Nositel celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards. Toto ocenění udělované v Londýně a které je považována za rozhlasového Oskara, získal v letech 2010 a opakovaně v roce 2011. V ČR obdržel mimo jiné hlavní cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran (2003) a hlavní cenu E.E. Kische (2011).

Číst vícedoprava 07. 01. 2015
Roy Lichtenstein

Americký umělec, jehož užití komiksu se stalo typickým pro pop art. Ve své tvorbě otevřené využíval prvků masové kultury a industriálního prostředí. Proslavil se zejména obrazy inspirovanými komiksovými stripy, které cituje na jedné straně s pedantickou přesností, na straně druhé s ironickým a parodickým odstupem. V 60. letech se nejen v Americe, ale na celém světě etabloval mezi uměleckou elitu.

Číst vícedoprava 06. 01. 2015
Miloš Škorpil

Běžec, běhá 50 let. Propagátor běhání a zdravého životního stylu. Šéftrenér PIM běžeckého klubu. Spoluzakladatel běžeckého serveru behej.com, zakladatel Běžecké školy Miloše Škorpila a spoluzakladatel (se svou ženou Danou) Dámského běžeckého klubu. Autor či spoluautor knih: 7 + 1 krok nejen k manažerské kondici, Jak uběhnout maraton za 100 dní, Od joggingu po maraton, Běháme po Praze a okolí, Běžecká čítanka. Autor mnoha článků o běhání a zdravém životním stylu v novinách a časopisech. Přivedl k běhání tisíce lidí a stovky jich připravil na půlmaraton, maraton či ultramaraton. Běh chápe jako životní styl, jako součást života moderního člověka, jako lék na neduhy, které moderní svět přináší (stres, civilizační nemoci). Na druhou stranu říká, že běh vám může pomoci, ale nemůže vás spasit, proto si z něj udělejte přítele a ne další povinnost, pak to bude fungovat.

Oficiální stránky autora: bezeckaskola.czdamskybezeckyklub.cz

Číst vícedoprava 05. 01. 2015
Josef Lada

Josef Lada se narodil v Hrusicích u Senohrab 17. prosince 1887 v rodině chudého ševce. Byl nejmladší ze čtyř sourozenců, měl bratra Františka a sestry Antonii a Marii. Jako několikaměsíční dítě vypadl z kolébky a poranil si pravé oko, na které pak už nikdy neviděl. To mělo vliv na pozdější jeho tvorbu – jeho obrázkům chybělo klasické vidění perspektivy. Od 6 let chodil Lada do hrusické školy, jeho první učitel v oboru výtvarnictví byl hrusický farář P. Růžička, vášnivý amatérský kreslíř. Ve 14 letech odešel Lada do Prahy, aby se učil malířem pokojů a divadelních dekorací. Nakonec se vyučil knihařem-zlatičem. Na třetí pokus se dostal na umělecko průmyslovou školu, předtím navštěvoval večerní kurzy kreslení u profesora Jakesche. Studia však nedokončil, neboť učení ho příliš nebavilo a systém výuky byl příliš těžkopádný. Studenti nemohli svá díla nikde publikovat, a tak Lada kreslil pod řadou pseudonymů, např. L. Horký, K. Gregor, V. Konečný nebo L. Rozner.

Jeho první kresby byly otištěny v časopise Máj v roce 1904. Obrázky mu otiskovaly i časopisy Besídka mladých, Humoristické listy, Svítilna, Rarach a jiné. První kniha, která vyšla s jeho ilustracemi, byla Pohádka o Honzíčkovi a Zlatovlasé Isole od Jaroslava Havlíčka. Dlouhodobě také pracoval pro vydavatelství Melantrich a pro přílohu deníku České slovo – Kvítko z čertovy zahrádky. Ilustroval knihy Jaroslava Haška, Karla Jaromíra Erbena, Eduarda Basse, Karla Havlíčka Borovského, Jana Drdy, Jaroslava Seiferta. Roku 1922 vytváří Lada slavnou obálku Haškova Švejka. V průběhu 20. a 30. let se Josef Lada stal plně uznávaným umělcem. Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956.

V roce 1923 se oženil s Hanou Budějovickou, se kterou měl dvě dcery – Evu a Alenu. Alena se rovněž stala malířkou. Po druhé světové válce spolupracoval s dokumentárním a kresleným filmem, vystavoval v zahraničí a psal knihy (např. o kocourku Mikešovi). V roce 1947 získal Josef Lada titul Národní umělec. Vystavoval v mnoha zemích v zahraničí, zejména v Paříži, Vídni, Ženevě, Benátkách, Berlíně, Edinburghu, Stockholmu, Budapešti, Lipsku i v dalších zemích bývalého východního bloku. Zemřel v Praze 14. prosince 1957. Je pochován na Olšanských hřbitovech.

Jeho především malířské dílo, svět vzpomínek z jeho dětství, které je typické svou romantikou, originalitou a jakoby dětským viděním světa, si našlo cestu k široké vrstvě diváků u nás, ale i ve světě.

Číst vícedoprava 04. 01. 2015
Jiří Křenek

MgA. Jiří Křenek (* 1974 v Praze) je současný český fotograf, který se zaměřuje na oblast motoristického sportu. Jako jediný občan České republiky má akreditaci k fotografování závodů Formule 1. Vedle motoristických snímků zpracovává také sociologicky laděné dokumentární soubory - mj. o hypermarketech, satelitních vesničkách (tzv. sídelní kaši) a fenoménu mobilního telefonu. Jeho aktuální volnou tvorbou jsou dokumenty z prostředí in-line bruslařů a hráčů počítačových her.

Křenek absolvoval střední odborné fotografické učiliště v Praze a Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ještě během studií na učilišti začal pracovat pro vydavatelství časopisů Axel Springer, konkrétně pro jím vydávané motoristické časopisy.

Za své fotografie získal několik cen – mimo jiné dvě 1. místa v soutěži Czech Press Photo (2000, 2002), grant pražského primátora (2001), hlavní cenu Talentinum (2001), 1. cenu za nejlepší výtvarnou fotografii motoristického sportu v Paříži (2004) nebo Cenu Jaromíra Funkeho za druhé místo v soutěži o nejlepšího českého fotografa do 35 let (2004).

Oficiální stránky autora: activepictures.cz

Číst vícedoprava 03. 01. 2015
Jaromír Švejdík

Hudebník a výtvarník tvořící pod pseudonymem Jaromír 99. Působí ve skupině Priessnitz, spolu s Jaroslavem Rudišem vytvořil komiksovou sérii Alois Nebel, která se v roce 2011 dočkala stejnojmenné filmové adaptace. Ta získala roku 2012 cenu za nejlepší celovečerní animovaný film European Film Awards. Jeho komiksová kniha Zámek na motivy románu Franze Kafky vznikla ve spolupráci s Davidem Zanem Mairowitzem.

Číst vícedoprava 02. 01. 2015
Alfons Mucha

Alfons Maria Mucha, světově známý český secesní malíř, se narodil 24. července roku 1860 v Ivančicích na Moravě v rodině soudního úředníka.

Už jako chlapec rád kreslil obrázky a skici tváří. Studoval na Slovanském gymnáziu v Brně, na Akademii výtvarných umění v Praze ho nepřijali. Proto odjel roku 1879 do Vídně, kde nalezl práci jako malíř divadelních dekorací. Díky štědrosti svého patrona, hraběte Khuen-Belasiho, mohl Mucha studovat na mnichovské akademii, od roku 1887 pokračoval ve studiích v Paříži.

Osudová chvíle nastala pro Muchu na přelomu let 1894 a 1895, kdy navrhl svůj první plakát pro tehdy obdivovanou pařížskou divadelní hvězdu Sarah Bernhardtovou. Mucha se stal známým doslova přes noc. Plakát Gismonda obdivovala většina Pařížanů a Muchova díla se brzy stala součástí každodenního života. Jeho kresby byly v učebnicích, na dekoračních zástěnách, plechových krabičkách na sušenky nebo na obalech čokolád. Parfémy či láhve likéru s etiketami navrženými Muchou se prodávaly téměř všude. Mucha tak zároveň vytvořil způsob, jak učinit průmyslově vyráběné zboží atraktivnější.

V roce 1899 přijal Mucha zakázku rakouské vlády na návrh interiéru Pavilonu Bosny a Hercegoviny. V rámci příprav na tuto zakázku podnikl mnoho cest po Balkáně, během nichž studoval historii a zvyky místních národů. Tak vznikla myšlenka nového projektu, který se stal hlavní náplní pro zbytek jeho umělecké dráhy. Na Slovanské epopeji, ve které chtěl shrnout dějiny Slovanstva, pracoval v letech 1910 až 1926. Projekt se mu podařilo zrealizovat díky finanční podpoře amerického milionáře Charlese Cranea. Historie slovanského národa zachycuje téměř 1000 let jeho existence a je vyobrazena na 20 plátnech, jeden obraz zůstal nedokončený. Mucha toto své monumentální dílo odkázal Praze.

V době vytváření epopeje pracoval Mucha ještě na mnoha dalších projektech. Bez nároku na odměnu, jako dar českému lidu vyzdobil část interiéru Obecního domu v Praze. Po vzniku samostatného Československa navrhl poštovní známky i bankovky, je také autorem okenních vitráží v pražské Svatovítské katedrále.

Mucha zemřel 14. července 1939 na následky nacistického výslechu, pochován je v Praze na Vyšehradě.

Číst vícedoprava 01. 01. 2015

Newsletter

News and actions into your inbox!