0
04. 12. 2016

Každoročně přinášíme v kolekci i nástěnný kalendář s tématikou Naivního umění. Jinak tomu není ani letos a autor Michal Černík vám představí kalendář Naive Art 2016:

Obálka

K nakreslení tohoto obrazu mne inspiroval Jičín, město pohádek. Když jsem trávil idylické prázdniny u prarodičů, jezdili jsme sem často na výlety. Toto město jsem si velmi rychle oblíbil, je tam krásné náměstí s podloubími, zámkem a Valdickou bránou. Na obraze je zmiňované Valdštejnovo náměstí s kašnou a cirkusem. Protože nikdy nekreslím vymyšlené osoby, i tentokrát je na obraze skutečný člověk, známý herec Viktor Maurer. Já jsem ho v tomto případě obsadil do role ředitele cirkusu. Je také známý ze scének Skleróza a Statistika s Felixem Holzmannem.

Leden

Zámek Krásný Dvůr u Podbořan a jeho rozlehlý anglický park, doplněný o řadu klasicistních a romantických staveb, považuji za jedno z nejkrásnějších míst v naší zemi. Po Krakovci je to mnou nejčastěji navštěvovaná památka. Pro svůj půvab je zámek často využíván k filmování. Především se tu natáčely veškeré exteriéry a interiéry filmové komedie Konec starých časů (1989), natočené podle románové předlohy Vladislava Vančury. Jistě jste poznali herce Mariana Labudu, který si střihnul roli velkostatkáře. Z filmů, které se zde natáčely, jmenujme ještě komedii Jak básníkům chutná život (1987).

Únor

Inspirací k nakreslení tohoto obrazu se mi stalo moje rodné město Rakovník. Jen málokterému menšímu městu se poštěstí, že si jej filmaři vyberou pro natáčení celovečerního filmu. Rakovník to štěstí měl, točily se tu téměř veškeré exteriéry a interiéry komedie Vážení přátelé, ano (1989). Je to trpce veselý příběh o životě obyčejných normálních lidí na konci 80. let. Hlavní roli referenta, později proti své vůli, náměstka a ředitele továrny ztvárnil herec Milan Lasica. Ten film je poměrně zdařilý, a proto je pravidelně reprízován v televizi. V severní části Husova náměstí stojí pan Lasica.

Březen

Podnětem k nakreslení březnového obrazu se mi stal zámek Líčkov u Žatce. Po sametové revoluci se stalo mým koníčkem objevovat polozapomenuté hrady a zámky, které jejich restituenti zpřístupnili veřejnosti. Tento pohádkově působící zámek v r. 1924 zakoupil akademický malíř Oskar Brázda, který zde žil a tvořil, ne vždy za lehkých časů až do své smrti v r. 1977. Jeho múzou se stala mladá sudetská Němka Marie Weiss, se kterou posléze vstoupil i do svazku manželského. Byla to právě Marie Brázdová, která zámek po r. 1989 zpřístupnila veřejnosti a vybudovala zde památník a galerii svého muže. Ta „bílá paní" s dalmatinem je právě ona.

Duben

Námětem ke kresbě tohoto obrazu se mi stalo opět moje rodné město Rakovník. Jen v málokterém menším městě najdete takové panorama jako právě zde. Trochu to připomíná menší Prahu. Zdejší památky jsou velmi typické a nezaměnitelné, a pro oko toho, kdo to tu nezná určitě zajímavé. Koukněte, co všechno se vejde na jeden obrázek: Muzeum, kostel, zvonice, Pražská brána, fara, Vysoká brána.

Květen

Inspirací k nakreslení tohoto obrazu byly moje vzpomínky na idylické prázdniny strávené u babičky a dědy nedaleko Jičína, města pohádek. Také městečko Železnice, kde bydleli, je vskutku pohádkové, lidé jsou tam slušní a přívětiví. Na obrazu je místní náměstí s Mariánským sloupem a pumpou. Na nebeském obláčku jede na kole směrem k domovu teta Smolíková, babiččina sestra, která bydlela nedaleko náměstí. Jen tak pro zajímavost, teta se dožila požehnaného věku devadesáti devíti jar.

Červen

Zříceninu hradu Krakovce u Rakovníka a jeho okolí považuji za jedno z nejkrásnějších a nejromantičtějších míst v naší zemi. Jezdím tam několikrát do roka a pokaždé se těším jako malý kluk. Samotný hrad má tak neopakovatelnou atmosféru, že se to nedá slovy ani popsat. Podobně můžu mluvit o přilehlé krajině, která je opravdu nádherná. Ne nadarmo si ho vybrali i filmaři : Natáčela se tu dnes již slavná filmová komedie pro děti Ať žijí duchové! a pohádka Princ a Večernice.

Červenec

Inspirací ke kresbě tohoto obrazu se mi stala opět moje vzpomínka na prázdniny trávené u prarodičů v Železnici u Jičína. Jejich dům se nacházel a dodnes nachází na křižovatce kousek od náměstí. Tento dům z r. 1826 zaujme na první pohled, má krásnou štukovou výzdobu připomínající nazdobený dort. Děda s babičkou obývali přízemí, my jsme měli své soukromí v podkroví. Dům měl i dvorek se zahrádkou, kde babička pěstovala květiny a zeleninu. Tento dům inspiroval nejednoho malíře, takže nejsem první, kdo si na něj troufl.

Srpen

Výlety do Kadaně mne inspirovaly k nakreslení dalšího obrazu. Poprvé jsem ji navštívil teprve před pár lety a její krása mi doslova učarovala. Najednou jsem měl pocit, že jsem se vrátil v čase o pár století zpět. To město má neuvěřitelné kouzlo a jakousi magickou přitažlivost. Na obraze je Mírové náměstí spolu s Mariánským sousoším a kamennou kašnou. Určitě jste poznali známého herce Josefa Dvořáka, který v Kadani prožil své dětství. Víte, ve kterém domě jejich rodina bydlela? Je to ten první dům úplně vlevo.

Září

Nápad, abych nakreslil tento obraz, se dostavil po několikerém zhlédnutí filmu Vražda v hotelu Excelsior z cyklu Hříšní lidé města pražského. Protože jsem milovníkem starších českých filmů, nemusel jsem dlouze přemýšlet, co by to mělo být. Rada Vacátko se svojí mordpartou jsou vděčné téma, téměř každý zná tento seriál i celovečerní filmy. Ten hotel za nimi není žádná kulisa, ale skutečný hotel Esplanade v Praze, ve filmu přejmenovaný na hotel Excelsior. Herce, kteří jsou na obraze asi netřeba představovat.

Říjen

Inspirací k nakreslení tohoto obrazu se mi stal opět Rakovník, kde jsem prožil spokojené dětství, s kamarády jsme prováděli nejrůznější lumpárny, podobně jako tomu bylo v Poláčkově románu Bylo nás pět. Rakovník je město v pravdě krásné, každé místo tu má svoje osobité kouzlo. Na obrazu je Husovo náměstí spolu s Mariánským sousoším. Milovníci českých filmů jistě poznali Helenu Růžičkovou se synem Jiřím, kteří zde natáčeli jednu ze scén dnes již kultovní bláznivé komedie Trhala fialky dynamitem.

Listopad

Rakovník je tématem i dalšího obrazu. Vidíme zde část Vysoké ulice a tzv. židovské ghetto. Stavba uprostřed je dům u Samsona, nyní sloužící jako výstavní síň a kavárna. Dům vpravo byl rodištěm a také ateliérem sochaře a malíře Miroslava Pangráce. Dům s věžičkou je židovská synagoga, kde se konají koncerty vážné hudby. Ve druhé části této budovy je galerie malíře Václava Rabase. O tom, kdo bude součástí tohoto obrazu, jsem nemusel dlouho přemýšlet. Vždyť ta ulice dýchá uměním. Karel Gott je mým vzorem, a to nejen jako zpěvák a člověk, ale i jako malíř.

Prosinec

Inspirací k nakreslení tohoto obrazu se mi stalo městečko Úštěk, které leží asi 15 km severovýchodně od Litoměřic. Město je známé svými ojedinělými památkami a zajímavým okolím. Tuto lokalitu si často vybírají filmaři pro její starodávný půvab. Točily se tu scény českých filmů, jako např. Kolja, Rebelové, Hlídač č. 47, 3 sezony v pekle, nebo seriál Zdivočelá země. Prvním zaznamenání hodným počinem byl v r. 1993 TV film Zámek v Čechách, s J. Jiráskovou v hlavní roli. Na obraze je tedy Mírové náměstí a ta paní s hůlkou je již zmiňovaná herečka.

 

 

Michal Černík se narodil 29. září 1973 v Rakovníku ve znamení Vah. Přestože vystudoval strojní průmyslovku, odjakživa tíhl k umění. Odmala se věnoval hře na klavír a navštěvoval chlapecký pěvecký sbor, obojí v ZUŠ. Kromě „ výtvarničiny" se velmi zajímá o českou kinematografii, především o období 1945 až 1992. Jinak mezi jeho koníčky patří sbíraní podepsaných fotek herců, populární i vážná hudba a ze sportu plavání.

Newsletter

Novinky a akční nabídky jen do vaší schránky!

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku